Fujitova stupnice

Fujitova stupnice (Fujita scale, F-Scale), někdy též Fujitova–Pearsonova stupnice (Fujita-Pearson scale, FPP scale), je škála sloužící ke klasifikaci tornád. Stupnice byla představena v roce 1971 japonsko-americkým meteorologem Tedem Fujitou z Chicagské univerzity.^[1] Fujita na jejím vytvoření spolupracoval s Allenem Pearsonem, šéfem National Severe Storms Forecast Center/NSSFC (americké národní středisko pro předpovídání silných bouří). Škála byla upravena v roce 1973 tak, aby brala v úvahu i délku a šířku trasy tornáda.

Ačkoliv jednotlivé kategorie mají definovanou odpovídající rychlost větru, klasifikace tornáda je určována primárně na základě způsobených škod. Tornádo je klasifikováno meteorology a stavebními experty na základě analýzy škod podle dokumentace získané vzdušným či pozemním průzkumem či obojím. V úvahu jsou brána také data z meteorologických radarů, výpovědi svědků a jimi či automatikou pořízené fotografie či obrazové záznamy.

V USA začala být Fujitova stupnice oficiálně používána od roku 1973, další státy se postupně přidaly. Národní úřad pro oceán a atmosféru podle stupnice oficiálně zpětně klasifikoval ve své databázi všechna americká tornáda z let 1950-1972.^[1] Sám Fujita se svými studenty vytvořil databázi amerických tornád z let 1916–1991.^[2] Další meteorolog Tom Grazulis pak vypracoval pro Projekt Tornádo (The Tornado Project) klasifikaci všech významnějších tornád (F2–F5 nebo se smrtelnými následky) v USA od roku 1880.^[3]

V USA a Kanadě byla Fujitova stupnice v oficiálním použití nahrazena tzv. rozšířenou Fujitovou stupnicí, která používá stejně dělení do šesti kategorií, ale má upřesněná klasifikační kritéria a rychlosti větrů v jednotlivých kategorií se od původní stupnice mírně liší. V USA se rozšířená Fujitova stupnice oficiálně používá od roku 2007, v Kanadě od roku 2013.